Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl-Kdo jsem?

1. listopadu 2011 v 18:47 | Hanako Hyuuga
Tak jsem konečně něco zplodila.Nechápu jak jsem z toho původně docela dobrého námětu udělala takovou kravinu.Jashine...ty to vidíš.No...omlouvám se,že to je tak krátké,hodl není čas.Tak si užijte dílek a můžete ho i okomentovat...


Seděl vedle sasoriho a konan. Jak jsem tak na něj koukala, zjistila jsem,že má moc rád jahody a maliny.Poté mé oči zabloudili k itachimu,vypadal strašně naštvaně.Propaloval deidaru pohledem.
......................................................................................................................................
Po snídani jsem šla s itachim trénovat,Tobi umyl nádobí a dostal lízátko,Deidara šel odpočívat a zbytek mi byl ukradený.Trénink byl vyčerpávající.Itachi byl na mě tvrdý,vůbec ho nezajímalo,že jsem třeba nováček nebo holka.Jako by se mi chtěl pomstít za to ráno.Tekla ze mě krev a byla tak vysílená,že jsem skoro nevstala ze země.,,No tak,musíš být silnější,jinak nebudeš mít šanci ovládnout sharingan."Řekl mi Itachi a znovu na mě zaútočil.A znovu jsem skončila na zemi.Vykašlala jsem krev a znova pokusila vstát.,,Teď zkus zapnout sharingan"Přikázal mi Itachi a opět zaútočil.Vyhledala jsem v sobě zbytek sil a aktivovala sharingan. Neudržela jsem ho ani deset sekund.Zas jsem dostala tvrdou ránu do břicha.Spadla jsem na zem a už se nezvedla.Itachi ke mně doběhl.Chtěl abych se zvedla,ale já neodpovídala.Itachi se zalekl a přemístil mě do pokoje.Položil mě do postele a mokrým hadříkem mi začal omýval všechny rány,které jsem utrpěla.Vypadala jsem zuboženě.Na mém těle by se nenašlo místečko,které by nebylo pokryté krví. Hadřík nepomáhal a krev se odmítala zastavit.Itachi byl nahraný.Těžce jsem oddychovala.Dýchání bylo pro mě dost složité.Pálili mě plíce při každém nádechu.Byla jsem v jednom ohni.Jediné,co jsem si přála by, aby ta neskutečná bolest polevila, i za cenu, že bych umřela.Oči jsem měla silně zavřené, ale slzy se dostanou i z pod víček.,,Konan!"Zařval na sídlo Itachi a doufal, že není pozdě.Podíval se na mě smutným a útrpný pohledem.Chtěl by mi pomoci,ale nevěděl jak.Přestala jsem dýchat.Chtěla jsem se nadechnout,ale nešlo to.Začala jsem se dusit.Nemohla jsem se pohnout a chtělo se mi spát.Něco v hlavě mi říkalo:,,Už je čas jít…nebraň se to mu a přijmi to…"
,,Ne nemůžu.Nechci!Už kvůli deidarovi ne."Odpověděla jsem.
,,A co pro tebe znamená?!Je to jen obyčejný kluk.Nic nedokáže,nic nemá…To chceš trpět jen proto,aby si tě potom nevšímal?!"
,,Ne"
,,Tak vidíš."
,,Ne mýlíš se…ve všem.Já…já ho…"
,,Co,snad si nechceš nalhávat,že ho miluješ?To je nesmyls."
,,To co je nesmysl a co ne si můžu vybrat sama,ne?!"
,,Ne"
,,Jo"
,,Ne"
,,Jo"
,,Nenenenenenenenenenenene"
,,Jojojojojojojojojojojojo….už mě to neba. Budeme pokračovat zítra.To mám volno."
,,Co to plácáš?Vždyť máš volno celej den."

Ocitla jsem se na temném místě.Nohy jsem měla bosé,díky tomu jsem poznala,že stolím na orosené trávě.Jediné,co mi poskytovalo světlo byl měsíc.Ostatní bylo ponuré a šedivé.Zářil na obloze,jakoby měl naposledy.Ale přesto měl problémy s mračny.Hnali se oblohou a překrývali ho,takže jsem moc neviděla.Rozhlédla jsem se,kde to vlastně sem.Rozpoznala jsem několik náhrobků,lamp,které odmítali svítit a spousty kamenů.Stála jsem uprostřed hřbitova,ani jsem nevěděla jak sem se sem dostala.Mezi kameny něco šustlo.Lekla jsem se a trochu odstoupila.podívala jsem se do stínu u kamene.Vedle kamene se krčil dlouhý,slizký had.Vyplazoval jazyk a svýma velkýma hadíma očima se díval přímo na mě.Odjakživa jsem se hadů bála,utíkala jsem před nimi,ale teď ne.Byl sice odporný,ale mé tělo se odmítalo pohnout,i když můj mozek křičel uteč.,,Tak ti se bojíš hadů…Já jsem myslel,že Uchiha klan se nebojí níčeho…ale asi jsem se spletl."Uslyšela jsem slizký hlas,jak na mě povídá.Otočila jsem se kolem dokola,ale nikoho jsem neviděla.,,Mě ani neuvidíš Miyu Sebasttian Uchiho…"Cože,co to mele,já žádná Sebasttian Uchiha nejsem.Jediný kdo je Uchiha jsou kluci.Já s nimi nemám nic společného…,,Kdo si…a..a co po mě chceš!"Odvážila jsem se zeptat.,,Ty chceš vědět kdo jsem když nevíš ani kdo si ty.Řeknu ti to takhle,až si budeš jistá tím,kdo seš. Budeš chtít víc síly,protože nebudeš chtít nikoho zklamat.A v tu chvíli se objevím…ty půjdeš se mnou a já ti dám tolik síly,kolik budeš chtít….Budu muset jít.Nikomu o mě neříkej,jinak tě stihne trest…Rád jsem tě poznal Sebasttian."Řekl a mě oslnilo světlo.,,Počkej!!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
akatsuki XXXXXXXXXXXXDDDDDDDDDDDDD

"93% teenagerů by brečelo a křičelo, kdyby viděli Miley Cyrus připravenou skočit z okraje věže, zkopírujte si to a vložte pokud patříte k 7% kteří by řvali 'Skoč!!!