Nečekaný zvrat v Uchihovic rodině díl-Kdo jsi?

12. srpna 2011 v 9:47 | Hanako Hyuuga
Tak tady je další povídka...zkuste si typnout,kdo ji zachránil...i když není to zas tak těžký uhodnoutMrkající

Tak to pokračovalo tři týdny.Vstávali jsme za svítání, běhali míle a trénovali.Sem tam jsme odcházeli na jiné místo.Musím říci, že jsem se hodně naučila.Itachi říká, že jsem na úrovni genina. To je prý odrazový můstek, od kterého začínají všichni ninjové.Jsem ráda, že mě berou jako ninju.Ale všechno netrvá věčně….
......................................................................................................................................
Dělala jsem zrovna kliky a kluci, byli už čtvrtý den pryč.Začínala jsem se pomalu strachovat.Ale ne na dlouho.Objevili se,když zapadlo slunce.Něco bylo, ale jinak.Měli na sobě černé pláště s červenými mraky a velké slaměné klobouky.Přišli k táboru a bez jediného slova začali balit věci.Dívala jsem se na ně jak na duchy.Za chvíli měli sbaleno a mířili si to tam odkud se vynořili.Šla jsem tedy za nimi, ale Itachi mě zastavil.:,,Už nemůžeš chodit s námi.Už tě trénovat nebudeme.Teď odejdi a žij svůj život bez ninjů."Po tomhle se oba otočili a odešli.Stála jsem tam jako solný sloup, nezmohla jsem se na nic.Do hlavy se mi přikradli vzpomínky.Můj otec, vůdce z velmi proslulého, si myslel, že se mu budou posmívat, že se mu narodila taková nicka.Bylo mi pět a nic jsem neuměla.Ač jsem se snažila jak chtěla, tak né a né se mi něco povést. Proto mě zavřel do kopky.Byla jsem tam zavřená a neviděla ani špetku světla.Jeden den, nebo noc, nevím jaký čas, se ozývali strašlivé zvuky jakoby někdo někoho týral a potom zabyl.Vše potom utichlo.Nevěděla jsem jak se mám dostat ven a tak jsem čekala.Před mojí celou se náhle objevil muž v černém.Oči mu svítili rudě.Podíval se do těch mích a já už o sobě nevěděla.Probrala jsem se až v nějaké vesnici v její nemocnici.Do očí se mi dostali slzy.Teď jsem se rozhodla.Budu tvrdě trénovat a stanu se dobrou kunoichi. S tímto a s velkým odhodláním jsem se pustila do tréninku.

Trénovala jsem vážně tvrdě.Nevím jak, ale pamatovala jsem si všechny ruční znamení od všech justu, co použil Sasuke. Začala jsem je trénovat.No zkrátka,celý den jsem trénovala a v noci spala.Skoro nic jsem nejedla,není divu, že jsem vyhublá a sotva se držím na nohách.Trénovala jsem takhle čtyři měsíce a pár dní.Už to moc nepočítám.Myslím si, že jsem zchodila takových deset až dvacet kilo.Chodila jsem spát čím dál později a vstávala hodně brzo.Myslím si, že jsem průměrně na spala tak čtyři až pět hodin za den.

Jednou jsem zase trénovala, když v tom jsem uslyšela zvuky boje.Podle mého odhadu necelý kilometr ode mě.Vydala jsem se tedy z těmi zvuky.Vyšla jsem na louku.Před mýma očima se odehrával souboj dvou ninjů.Sledovala jsem tento boj s napětím.Podle mého úsudku byli už skoro bez chakry. Typla jsem si, že to vyhraje ten ninja s roseklou hlavou.Vypadal i fyzicky více zdatný než ten druhý.Pravda byla opak.Ten druhý ninja si vzal nějakou pilulku do ruky a hned nato jí spolknul.Začala kolem něj vířit chakra. Jedním pohybem ruky byl ten muž mrtví.Neznámí se na mě otočil.Hned nato po mě hodil kunai. Vyhla jsem se.Ale jemu to evidentně nestačilo.Začal po mě házet kunaie a shurikeny. Vyhýbala jsem se jak to šlo.Ale nejeden mě zasáhnul.Právě naopak.Zasáhli mě skoro všechny.Celé moje tělo bylo pokryto škrábanci a řeznými ranami.Připadala jsem si tak bezmocná.To mě teď tady ten chlap oddělá a můj život půjde do háje?Naštěstí mu došli házecí předměty a tak se proti mně rozeběhl. Uhýbala jsem a sem tam jsem použila nějaký jutsu. Po jednom jeho dobrém kopu, kdy mě zasáhl do břicha jsem už nemohla vstát.Klečela jsem a vykašlávala krev.Ten muž vytáhl katanu a namířil si to rychlím krokem ke mně.Zavřela jsem oči.Nechtěla jsem vidět tu skutečnost.Čekala jsem jen na to až mi zarazí katanu do těla.Pochvíli jsem uslyšela opět zvuky boje a necítila jsem katanu v břiše.Odvážila jsem se otevřít oči.Ten chlápek bojoval s dalším.Co bylo, ale divné.On mě úplně stejný plášť v jakým odešli Sasuke i Itachi. Černý s červenými mraky.Kousek ode mě ležel i ten klobouk.Potom už jsem měla nějak okno.Pamatuji si už jen to, jak mě ten kluk, co mě zachránil vzal do náručí a někam šel.Potom se mi zatmělo před očima a já už nic nevnímala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káj Káj | Web | 12. srpna 2011 v 9:56 | Reagovat

ahoj, na blogu mám soutěž tak se přihlaš prosím, a abych tě aspon "trošku" navnadila :) jde tam hlavne o čokoládu :D no přeti si to a dej vědět :) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
akatsuki XXXXXXXXXXXXDDDDDDDDDDDDD

"93% teenagerů by brečelo a křičelo, kdyby viděli Miley Cyrus připravenou skočit z okraje věže, zkopírujte si to a vložte pokud patříte k 7% kteří by řvali 'Skoč!!!