Vampire passion 1

18. května 2011 v 20:38 | Sayuri Kuchiki |  Vampire passion
Tak je tady první díleček této povídky.
Prosím komenty















Šla jsem po ulici směrem domů. Tento den byl stejný jako ostatní.Vstanu, ospale se dobelhám k umyvadlu, vychrstnu na sebe studenou vodu a jdu se převlíknout do školy.Vezmu si zase to stejné tyčko a džíny.Nemyslete si, že jsem nějaká špindíra, ale musím vám něco říct o své rodině.Takže…moje rodina no…já nemám rodinu.Rodiče mi zemřeli stejně jako moje sestra když jsme jeli na tancování.Kamion dostal smyk a my se s autem převrátili. Jediná já jsem to přežila.Někdo by řekl, že jsem měla štěstí.Ale já to tak nevidím.Nemám rodinu, peníze a vlastně i domov.Chvíli mě měla u sebe babička, ale potom zemřela.Tak protože mi ještě nebilo osmnáct, tak jsem zkejsla v děcáku.Je to asi rok.Jak už jsem řekla nemám rodinu ani kamarády, protože nejsem komunikativní a…no prostě sedím každý den v rohu v lavici a píšu si povídky.Například o upírovi, který se zamiluje do víly a pak ji musí kousnout aby jí zachránil.Ona se samozřejmě promění v poloupíra a tak se vezmou a žijí spolu šťastně až do smrti.Jsem takový snílek.Až takový, že mě to někdy štve.Protože nevnímám svět okolo sebe.A hádejte c o.Co takový snílek jako já udělá když se jeho snění přivede do reality?

,,Nééé…zase se stěhuju."Zanaříkala jsem.,,Promiň Sayuri, ale nic jiného ti nezbývá."Opověděl muž naproti mně.,,A proč?",,Protože máme málo místa a nemůžeme tě tady déle nechat,Omlouvám se ti.",,Ale..al…kdy odjíždím?",,Za chvíli."Odpověděl a pak mě vyprovodil z kanceláře.Jen jsem povzdechla a vydala jsem se k pokoji.Šla jsem chodbou a několikrát jsme zahnula až jsem došla do pokoje.Pokoj byl velmi malý.Bylo tam deset postelí a u každé byla malá polička.Jinak tam nebilo nic.Přišla jsem ke své posteli.Na mé poličce ležela malá krabička.Otevřela jsem ji a na dně ležel přívěšek.Bylo to malé stříbrné srdíčko.Zvedla jsem ho a strčila do kapsy.Ze zahrady se ozval zvuk troubícího auta.achjo už se zase stěhuju.Zase nová škola, nový studenti.Nevím jestli si vůbec najdu nějaké kamarády.,,Sayuri!Kde zase vězíš ?",,Už jdu"Zavolala jsem a rozběhnu se chodbou do haly.Běžím dlouhou chodbou.Chvilku se zastavím u starých ztrouchnivělých dveří, ale pak pokračuju.V hlavě mi znějí zpomínky.
Flashback

Zastavila jsem se u dveří. Chtěla jsem je otevřít.Už jsem prstama byla skoro na klice.,,Sayuri!Co tady děláš."Ucukla jsem.,,Copak jsem ti neříkal, že do těch dveří mají přístup pouze vychovatelé.Pojď budeš potrestaná."
End Flashback

Náhle mě z přemýšlení vytrhl hlas řidiče, který chtěl abych nasedla do vozu.Ve vnitř vypadalo jako stará Škodovka. Auto se za strašného chřípaní rozjelo.Nechtěla jsem se dívat jak opouštím další město, tak jsem se radši ponořila do říše snů.

Jeli jsme asi tři hodiny.Nevím to přesně, protože jsem spala.Zbudilo mě až ucuknutí auta když málem nabralo nějaké dítě.To se dalo do pláče.Hned pro něj přišla jeho matka a odvedla si ho.,,Tak. Jsme tady.Vystup si ať můžu odjet."Řekl řidič chladným hlasem.Já ho poslechla.Jakmile jsem z auta vystoupila tak se rozjelo.Povzdychla jsem a zamířila do polorozpadlé budovy.Vypadala spíše jako strašidelný hrad než dětský domov.Šla jsem po zaprášených schodech směrem k dřevěným dveřím.Jen tak, tak jsem se vyhnula padající omítky.Opřela jsem se o dveře a ty se s obrovským vrzáním začali otevírat.Už jsem z toho zvuku šílela a tak jsem se protáhla úzkou štěrbinou.Vešla jsem dovnitř.Ve vnitř to bylo ponuré.Černé zdi na níž vyseli pavučiny. Chvíli jsem přecházela po hale sem a tam.,,Dobrý den.Vy musíte být slečna Sayuri Kuchiki.",,Ano"Odpověděla jsem starému pánovi, který zrovna přišel.,,Tak pojďte semnou, vyplníme papíry a potom vám ukážu váš pokoj."Já ho poslechla a následovala do kanceláře.Když vyřídili jsme společně papíry, zašel se na něco podívat do místnosti, do který mi zakázal chodit.Bylo divný na tom to, že dveře kterýma se tam chodilo vypadali úplně stejně jak ty co byli v dětským domově Vakeron (tam kde jsem předtím bydlela).Po chvíli vyšel ven a ukázal mi pokoj.Byla jsem překvapená, když jsem vešla byla tam jen jedna postel.,,Ehm..promiňte, ale kde jsou ostatní?",,Tenhle ten pokoj je jenom pro tebe.Tak se tu zabydli a večeři ti někdo přinese."Řekl a odešel.Šla jsem se vykoupat do společný koupelny.Když jsem se vrátila na stole ležela bramborová polívka a několik krajíců chleba.Okamžitě jsem to snědla a protože jsem byla strašlivě unavená tak jsem zalehla do postele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
akatsuki XXXXXXXXXXXXDDDDDDDDDDDDD

"93% teenagerů by brečelo a křičelo, kdyby viděli Miley Cyrus připravenou skočit z okraje věže, zkopírujte si to a vložte pokud patříte k 7% kteří by řvali 'Skoč!!!