Sakuro,já tě miluji! part 4

1. května 2011 v 19:55 | Sayuri Kuchiki |  Sakuro, já tě miluji!
Gomen,gomen, že jsem dlouho nic nenapsala.Doufám, že se dílek bude líbit.

Jak se tak ponořil do myšlenek, neuvědomil si, že Sakura už stála předním a zaujatě na něj koukala.,,Deidaro?"Nic.,,Deidaro!"Nic.,,Deidaro!!!!"To už křičela.,,No…Sakuro ty už jsi zpátky.Tak co?Co ti řekli?",,No…prej, že se mi paměť má vrátit, ale nevědějí kdy.",,No to je, ale dobrá zpráva, ne?",,To sice jo, ale chtěla bych tu paměť vrátit, co nejdřív.",,Tak to tak nehroť.No nepůjdem někam na jídlo?",,Deidaro, vždyť je deset dopoledne.",,Tak se můžem jít aspoň projít."Navrhnul jí a přidal do kroku směr nějaký lesík.Sakura za ním volala, ale on se jenom smál a né a né se zastavit.Potom co ho Sakura doběhla , svalila ho na trávu a začala ho lochtal.Smáli se jak dvě malé děti.Deidara nakonec získal převahu a pro změnu lochtal zase Sakuru. Takhle tam spolu blbli celý den. Při cestě zpátky se zastavili na tržnici a nakoupili něco domů. Celý nákup nesl Deidara, tvrdil, že je gentleman.Sakura odemkla dveře do svého bytečku a pustila i Deidaru. Ten vypadal, že se pod nákladem zbortí. Postavil tašky na kuchyňskou linku. Sakura pohlédla z okna. Měla pocit, jako by je někdo sledoval. Nechtěla tím, ale nikoho zatěžovat a tak si to nechala pro sebe. ,,Deidaro!Chceš pomoct s tím nákupem?",,N…ne nepotřebuju.Neměj péč…"Než Deidara stačil doříct větu ozvala se strašná rána a on se válel v kuchyni na zemi.Podjelo mu to po plechovce. Sakura se začala smát na celé kolo. Deidara se zvednul a dělal uraženého, ale to mu evidentně moc nešlo, protože se Sakura rozesmála ještě víc.Dejdý to moc dlouho nevydržel a začal se smát taky. Spolu uklidili nákup a šli spát.Sakura strávila půl noci v koupelně.Bylo jí špatně od žaludku.Nakonec to jakžtakž přestalo,Tak si šla lehnout do svého pokojíčku. Deidara spal na gauči, ale nejradši by teď byl u Sakury. Hladil jí po jejích růžových vlasech a říkal jí, že ji miluje. Měl o ni strach.Snad nebude Sakura nemocná a nebo…Ne to určitě ne.Vyvedl svůj nápad z omylu.

Konečně si dodal odvahy a proplížil se k Sakuřiné ložnici. Srdce mu tlouklo jak na poplach. Pomalu otevřel dveře, ale co uviděl.No to je to.On nic,teda nic,neviděl Sakuru sladce spící ve své posteli.Zklamaně si došel na gauč a pokoušel se usnout.Když už si myslel, že konečně usne, uslyšel výkřik. Ten hlas poznával moc dobře, SAKURA!! Deidara neotálel,vyskočil oknem a zamířil si to tam, odkaď se ozýval ten výkřik.Vyběhl na vrchol té nejvyšší budovy.A podíval se směrem k parku.

Sakura nemohla usnout, zvedla se a zamířila do nedalekému parku.Sedla si na lavičku pod rozkvetlými sakurami.,,Měsíc byl ten večer taky v úplňku…když si tady seděla poprvé.Jak jsem tě zachránil a jak smi slíbila, že budeš moje"Řekl tajemný hlas.Sakura vykřikla a zmateně se rozhlížela.Byl za stromem.,,Kdo jsi a co po mě chceš?",,Ha,ha,ha…no přeci tebe.Jsi moje přítelkyně.Proč si se mi neozvala.Výš jak jsem se o tebe bál.",,Já jsem tvoje přítelkyně?",,Miláčku, co to říkáš.Ty si na mě nepamatuješ…No tak, musíš si na mě vzpomenout.",,Tak mi řekni jak se jmenuješ…miláčku.",,Sakurko jsem Itachi. Chodíme spolu už dva roky.Jsme spolu šťastný,teda až do té nehody, ale slibuju ti, že už nikoho nenechám,aby ti ublížil."Itachi zněl velice přesvědčivě.Není divu, že mu Sakura věřila a vydala se za ním.Itachi jí něžně políbil na její rty,rukou zajel pod tričko a začal prozkoumávat každou část horní části těla.Vzal za tričko a začal ho svlékat.,,Itachi!Nech to ho!"Utla ho.,,Ale Saky, výš jak dlouho jsem nebyl s tebou.",,No to je sice hezký, ale nemusíš mě hned vojet a ještě k tomu v parku!"Itachi jen pokrčil rameny,vzal Sakuru do náručí a odkráčel někam si.

Deidara nemohl uvěřit svým očím.Jak je možné, že Itachi svedl Sakuru. Jak to udělal? Nebo, že Sakura šla dobrovolně?Ne to nemohla,to nemohla,ne,ne,ne.To přeci není možné…Ne Sakuro!Deidarovi se leskly oči od slz.Nevěděl co má dělat.Jeho srdce Sakura rozervala na sta tisíce kousků.Pomalu se došoural do Sakuřiného bytečku.Sbalil si svých pět švestek a odešel si svou cestou.

Byl už dost daleko od brány Konohy, ale stále běžel.Nezastavoval. Začalo pršet.Jeho slzy se míchali s dešťovou vodou.Zastavil se uprostřed paloučku.Nechal kapky deště stékat po obličeji.Sednul si pod strom a sledoval východ slunce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
akatsuki XXXXXXXXXXXXDDDDDDDDDDDDD

"93% teenagerů by brečelo a křičelo, kdyby viděli Miley Cyrus připravenou skočit z okraje věže, zkopírujte si to a vložte pokud patříte k 7% kteří by řvali 'Skoč!!!